Cam podědil ve vzhledové stránce to nejlepší po obou rodičích. Stejně jako otec má husté kudrnaté vlasy, které je občas téměř nemožné zkrotit do podoby, kterou by si přál. Také má podobně ostré sklony lícních kostí a výraznou čelist i nos, ačkoli ten jeho nebyl nikdy zlomený a tím pádem zůstává přímý. Pod hustým obočím se však nachází pár světlých očí, které podědil po matce, většinu času byly průzračně modré, při nedostatku světla však získávaly odstín bouřkových mraků. Rty má často semknuté, občas s koutky pozvednutými v náznaku úsměvu, alespoň tak ho zná veřejnost. V soukromí, hlavně kolem lidí, které má rád, se směje často a rád. Má problém s tím, že ačkoli mu bude čerstvě 22 let, stále vypadá spíše tak na 18, pokud mu tváře zrovna nezdobí strniště, které by mu dodávalo na vážnosti. Občas ho to štve, ale bylo to něco, s čím se musel smířit a pravdou je, že za deset nebo dvacet let možná ještě bude rád, že vypadá mladší, než doopravdy je. 
Postavou je středně vysoký, kousek nad 180 cm a na první pohled se zdá, že má atletickou postavu. Pokud máte ale to štěstí ho vidět bez trička, všimnete si, že té svalové hmoty je víc, než se zdálo na první pohled. Cameron často cvičí a baví ho to, dokonce absolvoval tři roky na vojenské akademii. Nemá ale moc ve zvyku nosit upnutá trička a podobné věci, které by tento fakt zvýrazňovaly. Nejčastěji ho uvidíte v obleku nebo alespoň košili s dlouhými rukávy, které si ohrne ve chvíli, kdy se cítí uvolněně. Při jiných příležitostech volí volná bavlněná trička nebo třeba lehčí kašmírový svetr. Svým způsobem se tak dá snadno zmýlit za typického slušňáka. Výraznějšími prvky v jeho stylu oblékání jsou snad jen šperky. Rád nosí alespoň hodinky a nějaký prsten nebo náramek. 
Povaha se na první pohled nemusí tak úplně zdát v rozporu s jeho výrazem. Většinu času je Cam koncentrovaný, klidný a rozvážný. Nad věcmi přemýšlí a je ambiciózní a cílevědomý, což znamená, že když si něco usmyslí, udělá všechno proto, aby toho dosáhl. Pod tou slupkou se však skrývá mnohem rozmanitější a vášnivější charakter. Do věcí, kterým věří, o které se snaží nebo je má rád, dává doslova srdce i duši. Neumí věci dělat jen napůl, tudíž je u něj typické intenzivní soustředění. Pokud nakousnete téma, které ho zajímá, dokáže s vámi diskutovat hodiny a naslouchat stejně pozorně. V zásadě se nikdy nezastaví, v noci je zvyklý spát jen nezbytný počet hodin pro to, aby mohl fungovat, občas ani to ne a zachrání to silným dvojitým espressem. 
Jeho pracovní stůl je možná organizovaný a přehledný, absolutně nesnáší, když mu někdo naruší plány nebo změní předpokládaný postup. Na druhou stranu zbytek jeho pokoje je chaos, činky na posilování leží hned vedle nové hromádky detektivek z knihovny a na pianu se povalují přezky a lana z posledního horolezeckého výletu. Pokud mu postel neustele služebnictvo, je povlečení věčně rozházené a nikdy nemůže najít to, co zrovna hledá. Není to ale tak, že by se v něm snad bily dvě osobnosti, svým způsobem žije v dokonalé harmonii. Ví, jaké jsou jeho povinnosti a co je důležité, zatímco v dalších věcech si dovoluje být více uvolněný a dát perfekcionalismus stranou. 
Cameron je sice poměrně upřímný, ale ani zdaleka se nemůžete spolehnout na to, že vám řekne všechno. Svá slova většinou váží, a sic se neuchyluje často ke lži, není tak úplně nezvyklé, že něco zamlčí nebo překroutí tak, aby se mu to hodilo více. Tuhle dovednost vypiloval hlavně na dlouhých poradách, kdy se snažil dosáhnout svého. Už jen to poukazuje na to, že je naštěstí vcelku inteligentní. Nejspíše po otci zdědil určitý cit pro diplomacii a celkem mu šly i cizí jazyky. Po matce má snad smýšlení a zájem o přírodní vědy, ačkoli to zůstalo vždy jen u zvědavosti. Kromě botaniky, ta ho bavila asi nejvíce, a nakonec začal trávit čas v královském skleníku. Občas zde pomáhá a obzvlášť bedlivě dohlíží na sbírku orchidejí. Ty jsou nezvykle náročné na podmínky, což ho baví, udržovat je a starat se o to, že prosperují. Svým způsobem považuje skleník za místo, kde si může na chvíli odpočinout a vypnout. Navíc člověk reálně vidí výsledek své práce, o kterou se musel zasadit vlastníma rukama, což je osvěžující oproti občasně nekonečným jednáním a snahám o změny například v legislativě. 
Další způsob, jakým upouští nahromaděnou frustraci je i sport, přičemž nejčastěji volí plavání. Pár délek před spaním mu pomůže trochu pročistit hlavu a unavit se. Pokud jde o závažnější problém, anebo má vztek, vybere si raději boxovací pytel. Taky často po ránu chodí běhat, aby se probral a v dětství pochytil zálibu v basketbalu. Ten nemůže hrát často, až na akademii s ostatními studenty vypiloval své schopnosti a nyní jednou za čas, když se poštěstí, dá hru se strážci a personálem. Mimo to je zkušený horolezec, pokud má tu možnost vzít si volno, může se stát, že zmizí z paláce a celý den lozí někde po skalách, až nakonec přijde domů s rozedranými prsty a kamenným prachem ve vlasech, na druhou stranu absolutně spokojený. 
Rodina se snažila, aby měl i nějaké kulturní vzdělání, ale popravdě ho nikdy moc nebralo divadlo, kreslení ani malování, tančit se naučil spíše z povinnosti a zpívat sice umí, věnovat se tomu ve volném čase však příliš nechce. Nakonec se mu však zalíbila hra na klavír, u které zůstal. A nepohrdne ani dobrou knihou. Sic ho nebaví učit se dějiny literatury, detektivní četba patří k jeho oblíbeným činnostem. Pokud by nebyl princem, pravděpodobně by chtěl být policistou nebo nejlépe detektivem. 
Už zde bylo zmíněno, že Cameron čelí častému stresu, který vede právě k hromadění frustrace. Bohužel, ačkoli působí spořádaně, často to uvnitř něj vře, a i když si vztek na lidech vybývá nerad, je jen člověk, a i jemu to občas ujede. V takový moment je velmi těžké se s ním přít. Když je naštvaný, není s ním řeč, dokud se neuklidní, což může chvíli trvat. Dokáže použít nemilá slova, která dovedou ranit. Později se nejspíš omluví, pokud nebude mít pocit, že je v právu. V takovém případě s usmířením nepočítejte, pokud se o něj sami nepokusíte. Umí být nebývale zatvrzelý, když dojde na uraženou pýchu. Neumí snadno odpouštět. Nerad se dělí. Může si tvořit určité předsudky, ale není to člověk, který by se jimi nechal zaslepit a dokáže prvotní dojmy odsunout stranou, když pochopí, že se mýlil. Dělání kompromisů je pro něj občas těžké, ale rozumným argumentům ustoupí. 
Neznamená to ale, že nemá smysl pro humor. Sic na zábavu není v jeho světě vždycky tolik místa, má vždycky nějakou chytrou nebo trefnou poznámku, kterou vás rád poškádlí. A pokud mu dáte důvod od srdce se zasmát nebo se připojíte k popichování, uděláte mu tím nesmírnou radost. Občas rád odloží tu vážnou masku, aby se mohl cítit trochu blíž obyčejným lidem.
Vůči své rodině je o něco otevřenější a své rodiče bezmezně miluje. Svou mladší sestru také, ačkoli zde figurují i určité neshody. Oba dva jsou rádi ve vedení a jejich povahy jsou v některých ohledech podobné, díky čemuž se často kočkují. Ale i když do sebe rýpají, považuje za svou povinnost se o ni starat. Svou starostlivost a péči projevuje nenápadně, při jízdě do města ji nechá sedět vepředu vedle řidiče, jelikož ví, že vzadu se jí dělá zle. Když jednou za čas tráví čas spolu například ve městě nebo u filmu a objednají pizzu, vždycky dá vědět, že na její půlce nesmí být houby, protože je nesnáší. A pokud se sestra zraní, většinou je první, kdo vyšiluje a žene ji k doktorovi. Navíc nikomu nedovolí, aby ji snad pomlouval nebo urážel za jejími zády. Jen on o ní může tvrdit, že je protivná a otravná, nikdo jiný ne. 
V milostném životě zatím nebylo příliš moc, o čem mluvit. Se Selekcí tak nějak počítal i v době, kdy ještě nebylo rozhodnuto. Vzhledem k napětí v zemi to byla určitě nejmoudřejší volba, tak proč se na někoho vázat? Není ale žádný mnich, pouze nepatří k těm, kteří by se na veřejnosti producírovali každý týden s novou dívkou. Pokud přeci jen zašel s přáteli třeba do baru, dal si záležet, aby ho s nějakou dívkou nejlépe nikdo neviděl odcházet. A těch pár románků, které byly dlouhodobější, prožil spíše za zdmi paláce. 
Do Selekce však hodlá jít s čistou hlavou. Nepotřebuje životní lásku. To, co se povedlo jeho rodičům, považuje spíše za výjimku. Hledá ženu, která bude perfektní královnou. Nic míň si nemůže dovolit, vzhledem k nepokojům v Illei. Chce partnerku, na kterou se bude moci spolehnout. Ideálně dívku, která ho bude přitahovat dost na to, aby byl intimní život bez problémů a zplodili potomka. Někde hluboko v něm je možná pohřbená touha alespoň po přátelství, které snad manželství učiní snesitelnějším, ale raději se bude řídit logikou a ta ho nabádá, aby zvolil především někoho nekonfliktního, kdo mu nebude neustále odporovat a dělat mu hádkami ze života peklo. A hlavně nezatemní mu úsudek něčím tak nelogickým jako je láska, hůř, co kdyby přišla žárlivost? Nestál o scény, hledal někoho, kdo mu bude roven, ne někoho, kdo získá jeho srdce a dle toho hodlal postupovat.